Je tu třetí listopadová sobota a vlčata a skauti ze sedmého oddílu stojí na nádraží ve Šlapanově a přemýšlí, jak to vlastně dneska bude. Cíl výpravy je jasný – kopec Vysoká, ale nad způsobem se vznášel otazník neznáma.
Do první svačiny proběhlo vše standartně. Šlo se pěšky po turistické značce a na svačinu z vlastních zásob jsme si posedali, kam se dalo. Pak přišla ke slovu stopovaná s úkolem najdi vedoucího a den začínal nabírat na obrátkách. Dobře to dopadlo a vedoucí byl nalezen a byl tak nadšen, že nemusí zbytek dne strávit sám, že se rozpovídal o starých dobách, kdy se po okolí proháněli jezdci na koních a jejich děti si hrávaly, třeba právě u tohoto krásného potůčku. Je dobré se občas zastavit a uvědomit si, že nejsme první, kdo chodil po této krajině a využíval její krásy a bohatství. Tyto vzpomínky nás potom provázely na různých zastaveních po celou cestu na Vysokou a dozvěděli jsme se z nich trochu z historie tvrze Mírovka, dnes už ovšem zaniklé. Na kopci nás čekalo příjemné překvapení, oheň na špekáčky už hořel, tak jsme se přidali a poděkovali za možnost se připojit. Na oplátku jsme jim donesli další dřevo a i tak nám zbyla spousta času na hry. A že to byly krásné hry z osvědčené dílny br. Kódla. O rozehřátí našich ztuhlých kostí se postaralo Člověče nezlob se. Určitě každý na konci dobře věděl, že na každém hodu kostky opravdu záleží…
Další opravdu mistrovský kousek byla hra na Krále a Šaška. Její oblíbenost způsobila, že jsme kluky museli přemlouvat, abychom se posunuli dále. Neboť čas a vlak nečeká a dny jsou stále kratší a kratší. Cesta se zprvu zdála pohodová, ale rychle se změnila v urputný boj s bahnem a vyjetými kolejemi. Dali jsme si pauzu a zvedli si náladu další hrou, myslím, že se jednalo o něco mírumilovného, něco jako bombardování, či co. Vše zakončila ještě asi stá repríza Krále a Šaška a před námi byl už jen poslední krátký úsek na zastávku v Mírovce, kde jsme u domu číslo 1 chtěli zakončit vzpomínání na místní tvrz. Když budete mít štěstí, můžete zde nalézt val a část základu obvodové zdi. Ale vysoký dřevěný plot byl proti. Do příjezdu vlaku ještě nějaký čas zbyl a ten jsme vyplnili sportováním na místním hřišti a krátkou zpětnou vazbou. Vlak nás potom odvezl zpět do Jihlavy. Byli jsme unavení, ale určitě bohatší o nové zážitky.
Norbert Nejedlý
