Třetí víkend v září jsem se rozhodla uskutečnit svoji první výpravu. Sešli jsme se v pátek 17.9. na městském vlakovém nádraží. Počasí nebylo úplně nejlepší a v Jihlavě zrovna řádila rýma a chřipky, takže nás jelo z původních 18 jenom 13 – Peťa, Klárka, Maruška (Máša nebo Andík, chcete-li), Leni, Majda, Helča, Barča, Štěpánka, Kryštof, Šimon, Michal, Ondra a Vítek. Radši nebudu moc rozebírat to, že jsme v Jihlavě malém nastoupili do špatného vlaku. Kde budeme nocovat, to bylo pro většinu překvapení. Vlakem jsme dojeli do Havl. Brodu, kde jsme se trochu proběhli k dalšímu vlaku, který nás dovezl do Nížkova. Šli jsme ještě asi 4 km po cyklostezce Přibyslav-Sázava. Naším cílem byla maringotka Petrů, kde jsme měli suché zázemí s kuchyňkou. Dovnitř bychom se ale všichni nevešli, takže jsme se dali do stavění stanů. V tomhle už jsme zkušení, tudíž to pro nás nebyl žádný problém. Vítek s Ondrou schytali trochu menší stan, ale všichni jsme se shodli na tom, že jim to intimčo nevadí. Večer jsme si opekli špekáčky k večeři, hráli na kytaru, zpívali písničky, povídali…také jsme zavolali Kubovi, který byl bohužel nemocný a nemohl jet. Moc povídat se s ním ale nedalo, protože byl samé odkašlávání.
Druhý den ráno jsme se vzbudili do chladného počasí, ale neváhali jsme se zahřát pořádnou rozcvičkou a teplým čajem. Na snídani byl oblíbený chleba s marmeládou a plní sil jsme se tak vydali na cestu. Nikdo z nás ještě netušil, co na nás čeká za překvapení na cyklostezce. Po prohlédnutí starého viaduktu kolem nás projel docela zvláštní pán. „Dobreej den,“ pozdravil nás ne moc milým tónem. Jezdil kolem nás pořád tam a zpět, dokud jsme ho nepozdravili NAHLAS A SROZUMITELNĚ. „To už je ale pozdě,“ řekl nám. Maruška (nebo Rozárka?) tak získala 50Kč. Prý je na cyklostezce vyhlášený den zdravení, čehož jsme si všimli i později když nás někdo pozdravil např. grüß gott. I když byl pán trochu podivín, hezky jsme si s ním popovídali a dozvěděli se o Nadě, cukrárně, manželce, klucích trapácích a tak. Kolem oveček, 300 let starého mostu a dalšího milého pána jsme se dostali až ke kapličce Panny Marie Karmenské v Sázavě, kamž jsme šli druhý den na mši. Asi o 4 km dál na Peperku jsme si udělali oběd. Co jiného než naše oblíbené masové konzervy. Přečetli jsme si pověst o Peperku a vyfotili se u Čertova kamene. Pod Peperkem byl tzv. Konec světa = hranice Čech a Moravy, kde jsme si udělali také fotečku. Počasí se zlepšovalo a tak jsme si po cestě koupili nejen zmrzlinové kornouty, ale dokonce i samotnou zmrzlinu. Myslím, že z nás měl pan prodavač velkou radost. Na mostě jsme zamávali jedoucímu vlaku a „ti s iphonem“ nám nadělali krásné portréty na profilovku :)) Pak jsme se konečně dostali k nádherné Rozštípené skále, kde jsme se zdrželi docela dlouho. O důvodu tohoto zdržení je zakázáno mluvit. To je naše tajemství. Dali jsme si sváču, přešli řeku a kolem sochy Mamuta od Olšiaka jsme došli až do Hamrů nad Sázavou. Proč vymýšlet složitý program když stačí jeden kolotoč. Jó, to jsme se vyblbli. Kolotoč je skvělá věc. Naštěstí jsme přišli včas na vlakovou stanici a stihli jsme si i pohrát s Johanou :)) Chvilku jsme jeli vlakem a pak nás čekali zase 4 km na maringotku. Cestou jsme hráli kolíček a Růženka, povodeň, nálet. Také jsme si cestu zpříjemnili zastávkou u Žluté skály, kde se Kryštof vykoupal a pár otužilců si smočilo nohy. Večer jsme si zahráli nějaké hry a k večeři snědli špagety s boloňskou omáčkou. Opustily nás naše milované Piáčky (pochopí jen zbylí přeživší) a tak už nás bylo jenom 11. Protože nám byla docela zima, udělali jsme si oheň a postupně chodili na stezku odvahy, kterou jsme s Barčou připravily. Někteří se trochu báli, ale všichni ji zvládli po svíčkách projít a snad si i něco odnést z jednotlivých stanovišť.
V neděli ráno jsme rychle sbalili stany, nasnídali se, poklidili a chystali se na odchod do kostela. A teď přichází ten osudový moment, kdy šla Lenička na záchod na latrínu. Myslím, že teď budeme mít všichni trauma zamykat se na záchodě :)) Lenička to ale zvládla a dost jsme se všichni nasmáli. Stačilo odstranit 3 prkýnka… ještě, že ten záchod nebyl zděný. Na mši jsme byli v již zmíněné kapli Panny Marie Karmenské v Sázavě. Po cestě jsme se stavili ještě u sochy Slona a evangelického kostela. Mše byla venkovní, protože se slavilo 3. výročí posvěcení kaple. Z kostela už to bylo jen pár kroků na vlakové nádraží odkud jsme odjeli do Jihlavy. A tam naše výprava oficiálně skončila. Je dost možné, že náhodou mělo ten den hodně z nás k obědu kebab, ale to už opravdu nepatří k zápisu této výpravy :)). Moc děkuji všem zúčastněným a těším se na další výpravu!!
Štěpánka Petrová
